Demdaal z.s.

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Home Tábory (archiv) (2008) Robin Hood
(2008) Robin Hood


Dobrodružství začíná ...

Email Tisk PDF

Hledá se zbojník ROBIN HOOD!
Je obviněn šerifem z Notthinghamu z rozkrádání jeho osobního majetku a vybraných daní. Na jeho hlavu je vypsána odměna 500 zlatých, informace vedoucí k jeho dopadení budou po právu odměněny. Za poskytnutí přístřeší jemu či jeho zbojníkům propadá viník hrdelnímu soudu.

 

Pravidla soužití

Email Tisk PDF

Všechno co opravdu potřebuji znát o tom jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil:

  • O všechno se rozděl.
  • Hraj fér. Nikoho nebij.
  • Vracej věci tam, kde jsi je našel. Uklízej po sobě.
  • Neber si nic, co ti nepatří. Když někomu ublížíš, řekni, promiň.
  • Před jídlem si umyj ruce. Splachuj.
  • Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře. Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a tancuj a hraj si a pracuj.
  • Každý den odpoledne si zdřímni. Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
  • Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku – kořínky míří dolů a rostlinka vstoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví. Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku – všichni umřou. My také.
  • A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil – největší slovo ze všech – Dívej se.

Všechno co potřebujete znát, tam někde je. Slušnost, láska a základy hygieny. Ekologie, rovnost a rozumný život. Vyberte si kterékoli z těch pravidel a řekněte to složitými dospělými výrazy a vztáhněte na to svůj život doma nebo v práci, na svou vládu nebo svůj svět a uvidíte, že to platí, je to jasné a sedí to. A představte si, oč lepší by byl svět, kdybychom si všichni – na celém světě – každý den ve tři odpoledne dali koláček a mléko a pak si lehli a zdřímli si s polštářkem pod hlavou. Nebo kdyby základní politikou všech vlád světa bylo vždycky vracet věci nazpátek a uklízet po sobě. A stále ještě platí – bez ohledu na to kolik je vám let – že když vyrazíte do světa, nejlepší je někoho chytit za ruku a držet se pohromadě.

 

Rozdělení do družin

Email Tisk PDF

Buci

Pája V., Honzík H. – Netolice., Anička V.

Valinka Kořínková
Pepča Vozábal         
Jarda Hájek
Lucka Mrázová
Adélka Pužejová
Šimon Kalný
Zdeněk Kuna
Terezka Štěpánová
Kačka Černá      
Jirka Plánský

Kaštani

Renča N.,Honzík S.

Milánek Třebín
Bětka Kalná
Tomáš Kalný
Barča Bocková
Kristýnka Vaníčková
Pepa Šebesta
Marek Holub
Anežka Kozlerová
Barča Pavlíková
Jesika Kubičková

Javoři

Janina S., Honza "Holík" Holub (Sokolov)

Matěj Ulej
Karolínka Churáčková
Jiřík Bartoš
Zdeňka Horejšová 
Pepa Hnátek
Markétka Peršínová
Anežka Třebínová
Péťa Šrajer
Fanda Lonský
Denisa Kubičková

Lípy

Věrka P., Bětka Ch., Evička F.

Helenka Eichlerová
Šimon Pužej
Vítek Hes
Martin Váša
Filip Kalný
Kačka Ulejová
Fanda Pártl
Maruška Vávrová
Vašík Vozábal
Hanka Zíková
Barča Pudivítrová

Duby

Fanda R., Anička B., Janina P.

Dan Trenda
Lukáš Simandl
Mikuláš Kalný
Radka Matoušková
Adélka Churáčková
Kačka Štěpánová
Jirka Hájek
Vašík Šrajer
Hanka Nováková
Janina Šebestová

Osiky

Alča R., Vítek L., Míša P.

Klárka Pártlová
Jakub Toman
Vojta Ulej
David Novák
Verča Trendová
Martinka Jelínková
Tomáš Matoušek
Marek Bartoš
Kačka Pužejová
Hanka Zíková

Ořeši

Míša Š., Slávek G., Ivča H.

Andrea Palasová
Anička Churáčková
Eliška Plánská
Honza Sommer
Honza Štěpán
Irča Třebínová
Jáchym Tesárek
Jenifer Tomková
Jirka Špán
Katka Chytrová
Marek Říha
Martina Kalná
Pepa Holub
Štěpán Pužej
Terezka Pužejová
Tomáš Lonský
Vláďa Reidinger
Zuzka Dudková

 

Postavy

Email Tisk PDF

Robin Hood Vůdce zbojníků    Petr
Lady Mariana Králova sestřenice    Míša
Malý John Před příchodem Robina vůdce zbojníků    Fanda R.
Páter Tuck    Duchovní otec zbojníků    Kněz
Wilma Scarlet Robina nevlastní sestra    Alča
Šerif z Notthinghamu Tyran a vrah Robinova otce    Franta B.
Richard Lví srdce Král Anglie    Tomáš L.
Azeem Edin Bashir Al Bakir Robinův černý společník    Honza "Holík" Holub (Sokolov)
Funny Manželka Malého Johna    Janča P.
Duncan Slepec, sluha Robinova otce    Pepa H.
Sára Dvorní dáma Mariany    Evička
Mortiana Čarodějnice spolčená se šerifem    Janina
Petr Marianin bratr, který zemřel ve vězení    Slávek G.
Wulf Syn Malého Johna    Honza S.

 

Matka Tereza

Email Tisk PDF

Jedna žena mi na dlouho vnesla pořádný neklid do duše. Ani mě neznala, ale pořád se mi motala do věcí. Měli jsme velmi málo společného: Tahle stará Albánka vyrostla v Jugoslávii. Byla římskokatolická jeptiška a žila v bídě v Indii. Nesouhlasil jsem s ní v základních otázkách ohledně kontroly porodnosti, místa žen ve světě a v církvi a štvaly mě její naivní prohlášení o tom, „co chce Bůh.“ Lidé, kteří tvrdí, že hovoří za Boha, podle mě nadělají víc škody než užitku. Ta žena a její příznivci mě přiváděli k šílenství. Pánbíčkáři a pokrytci. Rozčílil jsem se pokaždé, když jsem někde zaslechl její jméno, přečetl si, co řekla nebo napsala, nebo někde spatřil její tvář. Já se o ní ani nechtěl s nikým bavit. Kdosi, sakra, vůbec myslela, že je? Jenže.

V ateliéru, kde jsem tehdy pracoval, bylo umyvadlo. Nad ním viselo zrcadlo. Každý den jsem se na tom místě několikrát zastavil, abych se dal do pořádku, a podíval se na sebe. Vedle zrcadla byla fotografie té zneklidňující stařenky. Vždycky, když jsem se podíval do zrcadla na sebe, díval jsem se také do její tváře. A v té jsem toho spatřil víc, než dokáži vypovědět. A už jsem ji nedokázal vystrnadit ze svých myšlenek a života.

Ta fotografie byla pořízena 10. prosince 1980 v norském Oslu. Stalo se tam tohle: Malá shrbená žena ve vybledlém modrobílém sárí a sešlapaných sandálech převzala cenu. Z rukou krále. Cenu financovanou z odkazu muže, který vynalezl dynamit. Ve velkém honosném sále, plném sametu, zlata a křišťálu. Obklopená vznešenými a slavnými lidmi ve slavnostních černých oblecích a elegantních róbách. Přihlíželi bohatí, mocní, vynikající a talentovaní lidé tohoto světa. A tam, uprostřed veškerého dění, byla drobná stařenka v sárí a sandálech. Matka Tereza z Indie. Služebnice chudých, nemocných a umírajících. To ona převzala Nobelovu cenu míru.

Dostalo se jí nejdelších ovacích v dějinách  Nobelovy ceny. Žádný prezident ani král, generál, vědec či papež, žádný bankéř či obchodník, žádný kartel ani obchodník či ropná společnost, nemají v ruce klíč k takové moci, jako měla ona. A nikdo není tak bohatý. Protože ona měla nepřemožitelnou zbraň proti zlu na této zemi – laskavé srdce. A také měla nepřeberné bohatství tohoto života, totiž bohatství soucitné duše. Nedokážu to co ona, a už vůbec ne tak, jako ona. Ale díky její přítomnosti na pódiu světa si troufám teď vysvětlit, co udělám a jak a kdy.

Několik let po udělení Nobelovy ceny jsem ji viděl na vlastní oči – na velké konferenci kvantových fyziků a mystiků různých náboženství v hotelu Oberoi Tweed v Bombai. Stál jsem u východu ze sálu a najednou jsem vycítil, že vedle mě někdo je. Stála tam, ona. Sama. Ta drobná žen přišla promluvit na konferenci jako host. Vyšla na tribunu a posunula pořad jednání od intelektuálního bádání k morální aktivitě. Zkoprnělému publiku pevným hlasem sdělila: „Nemůžeme dělat velké věci, pouze malé věci s velkou láskou.“

Rozpory mezi životem a vírou byly u ní na rozdíl ode mne zanedbatelné. A zatímco já se potýkám s pocitem marnosti nad bezmocí jedince, ona rovnou svět měnila. Zatímco já si zoufám, že nemám větší moc a více prostředků, ona využívalo to, co měla, a dělala, co bylo v daný okamžik možné. Gándhí by s ní souhlasil. Ten také leccos dělal podivně. Ale rozhodně dělal, co mohl.

Matka Tereza mi brala klid a zároveň mě inspirovala. A je tomu tak dodnes.
Co měla a já nemám? Pokud ve světě někdy zavládne mír a mezi lidmi bude panovat dobrá vůle, nastane to díky ženám, jako Matka Tereza. Letos v zimě jsem sledoval, jak ulicemi světových měst pochodují milióny žen, a opět jsem si uvědomil, že mír není nic, co si lze vysnít. Na míru je třeba pracovat, mír jsme a také ho ze sebe vydáváme! Každý začne s tím, co v daný okamžik má a pak to předá dál.

Matka Tereza je už po smrti.
To, čím byla, rozhodně není vyčpělé ani pasé. Přežívá to, co byla výzva nám všem.
Ne v ní, ale ve mě, v nás.

Robert Fulghum