Demdaal z.s.

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Home


Legenda o Hobitovi

Email Tisk PDF

Dobrodružství Bilba Pytlíka začalo v tichém zeleném zákoutí Středozemě, jemuž se říkalo Kraj. Kraj byl zemí rolníků s mí rnými zvlněnými kopečky, lesy, živými ploty, statky a poli s točitou říčkou nazývanou prostě Voda, jež dala jméno ospalým vesničkám s hospůdkami a vodními mlýny, jako byly Povodí a Hobitín za Vodou.

Nad Hobitínem čněl Kopec, do jehož úbočí bylo vyhloubeno Dno pytle, domov Bilba Pytlíka. Tento zvláštní, ale pohodlný dům měl okrouhé dveře, nalakované nazeleno, s lesklým mosazným knoflíkem. Uvnitř byl hluboký tunel vedoucí do různých místností; nejlepší měly hluboce zasazená okrouhlá okna, jež vedla do zahrady a bylo z nich vidět na luka.

Bilbo se jako většina hobitů v Kraji o dobrodružství nijak zvlášť nezajíma, tvrdil, že je s nimi jen protivný rozruch a nepohodlí, protože jenom zdržují od oběda. Pak jednoho dne dorazil čaroděj Gandalf s třinácti trpaslíky a mapou. Bilbo mapy miloval a jednu měl pověšenou na stěně Dna pytle; byla na ní zobrazena okolní krajina se všemi jeho oblíbenými vycházkami, označenými č erveným inkoustem. Avšak Gandalfova mapa byla zvláštní: byla na ní zpráva napsaná kouzelnými runami, které se daly přečíst jen ve světle měsíce. Byly na ní končiny, které Bilbo nikdy neviděl ani o nich neslyšel; daleká místa za hranicí Divočiny jako Osamělá hora. A v jeskyni v té hoře žil obrovský drak Šmak, který střežil veliký poklad, jenž kdysi patříval trpaslíkům.

Jediný drak v širém okolí Dna pytle byl štít hospody U zeleného draka v Povodí, a přestože Bilba poněkud zneklidňovalo pomyšlení, že se setká se skutečným drakem, z okamžitého popudu souhlasil, že opustí domov a pomůže trpaslíkům dobýt zpět jejich poklad. K Osamělé hoře bylo daleko a během cesty se jim přihodila spousta vzrušujících - a někdy děsivých - věcí.

Narazili na zlobry, kteří měli chuť na pečeného trpaslíka, na mohutné kamenné obry, kteří si pohazovali balvany mezi horskými stezkami a na dravé tvory podobné vlkům, jimž se říkalo Vrrci. V zeleném přítmí Temného hvozdu visely husté pavučiny tkané obrovskými pavouky, kteří trpaslíky pochytali a opletli svými lepkavými vlákny. Když poutníci unikli tomuto nebezpečí, zajali je lesní elfové a drželi je ve vězení v králově sídle, vytesaném hluboko v kopcích u Lesní řeky.

Jedny z nejnebezpečnějších cest ve Středozemi vedly pod horami. Právě v smolně černé spleti chodeb pod Mlžnými horami, které oddělovaly Západní země od nebezpečné Divočiny, byli Bilbo a trpaslíci zajati tlupou skřetů ozbrojených sekyrami a krutými zakřivenými meči.

Hluboko pod skřetím městem u studeného černého jezera narazil Bilbo na Gluma, slizkého tvora temného jako sama tma, s výjimkou kulatých bledých očí ve vyzáblém obličeji. Bilbo tam náhodou našel něco, co Glum ztratil, něco, čemu ten tvor říkal "milášek". Byl to prsten, který činil toho, kdo jej měl na ruce, neviditelným.

Pod zemí, v kobkách zbudovaných trpaslíky pod kořeny vysoké nevlídné Osamělé hory se Bilbo nakonec také setkal se Šmakem, velikým drakem posázeným drahokami.

Přestože Bilba zavedla jeho pouť na mnohá nebezpečná místa, jinde zase našel on i jeho společníci klid a bezpečí. Například ve velkém dř evěném domě Medděda, vousatého obrovitého člověka, který se uměl proměnit v medvěda. Dům byl obklopen trnitým živým plotem a zahrada plná včelích úlů a květin, jež se táhly až ke schodům do síně s otevřeným ohništěm a sloupy ze stromových kmenů, kde ve světle voskovic dostali unavení pocestní jídlo a číše medoviny.

Byla tu také Roklinka, domov Elronda a elfů. Roklinka, známá jako Poslední domácký dům, se skrývala hluboko v krásném údolí zarostém duby a buky, kam se šlo dlouhými strmými klikatými pěšinami a nakonec přes úzký můstek. Vzduch tam byl plný vůně kvítí i stromů a zvuků řeky, vodopádu a elfských písní. Během své pouti "tam a zase zpátky" navštívil Bilbo Roklinku dvakrát a nějaký čas po svých dobrodružstvích se vrátil a usadil se tam. Právě tam potom přišel jeho synovec Frodo, když se i on vydal na jinou, mnohem delší a nebezpečnější pouť.

Ale to už je zase jiný příběh ...

 
Více článků...