Demdaal z.s.

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Home


Kronika Narnie

Email Tisk PDF

Ještě před počátkem byla Narnie prázdný svět. Prostě Nic. Nesvítily tu žádné hvězdy. Byla taková tma, že si člověk neviděl ani na špičku nosu a bylo úplně jedno, jestli má oči otevřené nebo zavřené. Vzduch byl chladný a suchý a nepohnul jím ani větříček.
Temnota však neměla zůstat na věky. Nikdo neví, kdy to přesně bylo, ale stalo se to jistě velmi, velmi dávno, nepamatoval by to ani pradědeček vašeho pradědečka, kdyby byl v Narnii žil. V černé tmě, která vše obklopovala se začalo něco dít. Jakýsi hlas tu začal zpívat. Nesl se z velké dálky a bylo by velmi těžké, ne-li skoro nemožné, určit, odkud vlastně. Chvílemi se zdálo, že se ozývá ze všech stran současně. A dokonce že vychází i ze země. Hlubší tóny byly skutečně tak hluboké, že by to klidně mohl být hlas samotné země. Slova píseň neměla. Melodii téměř také ne. Ale byla to píseň nesrovnatelně krásnější než všechno, co kdy kdokoli z nás slyšel. Byla krásná skoro až k nesnesení.
Pak se staly dva zázraky najednou. Za prvé se k tomu hlasu, který zpíval, náhle přidaly další - bezpočet nových hlasů. Souzněly s ním, ale byly daleko vyšší - jasné, zvonivé, stříbrné hlásky. Za druhé se ve tmě naráz rozzářilo moře hvězd.    
A Hlas zpíval a zpíval. Východní nebe nejprve zrůžovělo a potom zezlátlo. A Hlas sílil a sílil, až se rozechvěl všechen vzduch.
Byl to LEV. Stál čelem k vycházejícímu slunci, veliký, huňatý a zářivý. Lev zvolna kráčel po holé zemi, vždycky kousek sem a zase kousek tam, a zpíval. Kudy s písní procházel, tam se v údolí zazelenala tráva. Vyrostly stromy, ve chvíli se jich všude kolem tyčily všechny rozličné druhy - buky, vrby, houští kvetoucích šeříků, šípků a rododendronů.
Po celou tu dobu Lev pokračoval ve své písni a dál kráčel údolím. Ale teď se ta píseň znovu změnila. Byla k prasknutí nabitá ohněm a životem. Kam se člověk podíval, všude se vzdouvaly boule všech možných velikostí. A ty boule se hýbaly a nadouvaly, až praskly a z každé té boule se vylouplo nějaké zvíře. Krtci, psi, jeleni, žáby, rysové a leopardi. Ze stromů se vysypala celá hejna ptáků.
Poprvé toho dne nastalo naprosté ticho. Lev se na zvířata upřeně, soustředěně díval. Pak se ozval ten nejhlubší, nejmohutnější hlas, který kdy promluvil:
NARNIE, NARNIE, NARNIE, PROBUĎ SE! OŽIJTE LESY A VODY! PROMLUVTE ZVÍŘATA! MĚJTE LÁSKU, ROZUM A ŘEČ!
Samozřejmě, že to promluvil Lev. Ze stromů vystoupili lesní lidé, pánové a paní, a zároveň z lesa vyšli fauni, satyrové a skřítci. A ti všichni, a s nimi všechna zvířata i ptáci volali: Sláva tobě, Aslane! Slyšíme tě a  posloucháme! Probudili jsme se. Umíme milovat, myslet i mluvit!